Děti ze Skorkova chodily do školy v Sojovicích, přecházejíc Jizeru po chatrné lávce. V zimě roku 1771 několik dětí spadlo s kluzké lávky do řeky a utonulo. Proto byla r. 1772 založena ve Skorkově samostatná škola a umístěna v dřevěném domku č. 28.
Do školy docházeli žáci ze Skorkova, Podbrah i Otradovic a tento historický školní obvod byl zachován až do uzavření školy v roce 1976.
Skorkovské děti chodily původně do školy v Sojovicích a teprve jejich neštěstí dalo podnět k založení jednotřídní školy ve Skorkově. Třída byla umístěna v dřevěném, šindelem krytém domku č.p. 28. Patronem školy bylo až do r. 1870 brandýské panství. Do školy docházeli žáci ze Skorkova, Podbrah i Otradovic a tento historický školní obvod byl zachován až do uzavření školy v roce 1976.
V této době, bylo to ještě před schválením „všeobecného řádu školního“ (vydán 6. 12. 1774), nebyla školní docházka povinná, také učitelů bylo málo.
Prvním učitelem ve Skorkově byl Šimon Distler (1772 - 1800), vyučený punčochářství, neměl pevného služného, rodiče platili za děti dobrovolně a přidávali i něco v potravinách.
Pro zajímavost uvádíme platbu (sobotales) za dítě: učící se na lístku (1 kr), na slabikáři (1 ½ kr), čtení (2 kr), čtení a psaní (3 kr), s počítáním (4 kr). Sobotales vybíral nejdříve učitel sám, později tak činil starosta.
Zásluhou skorkovských občanů měl učitel navíc vedlejší příjem z koledy, z chození o „Třech králích“ a obstarávání kostelních funkcí, jež náležely učiteli z Předměřic, poněvadž skorkovská škola byla filiálkou předměřické školy a skorkovský kostel byl v té době filiálním chrámem předměřické fary. Vedle toho dostal skorkovský užitel i užitek ze 4 měřic zádušních polí.
Druhým skorkovským učitelem byl František Čermák (1800 - 1829), třetím jeho syn Leopold Čermák (1829 - 1837). Byl to již školený učitel na hlavní (ovšem německé) škole v Praze u sv. Jindřicha. (Vysvědčení z 10. 10. 1819).
Po pěti letech (12. 5. 1824) vykonal zvláštní učitelskou zkoušku, což mu bylo potvrzeno na druhé straně tohoto vysvědčení. Je to nejstarší zachované vysvědčení v okolí.
Třetí skorkovský učitel Leopold Čermák byl prvním, kdo měl pevné služné 80 zl. ročně. Za něho již při skorkovské škole působil učitelský pomocník Jan Macka.
Čtvrtému učiteli, Josefu Duchnovi (1838 - 1850) bylo služné zvýšeno na 130 zl. ročně.
Povinná školní docházka do školy v té době začínala ve čtyřech letech a končila ve dvanácti letech. Při visitaci (zkoušce za účasti kněží, úředníků, politické správy a občanů) bývala čtena jména těch, kteří byli zapsáni v „zlaté knize“ a pilným žákům udíleny odměny, hlavně knížky a obrázky. Propouštěcí vysvědčení dostávali ti, kteří šli na řemeslo nebo na studia.
Vyučovalo se 8 hodin denně a pravidelná docházka bývala v zimě. Topivo dodával patronát, 7 sáhů štěpinového dříví pro denní vyučování a 2 sáhy pro opakovací hodiny, jichž se účastnila mládež od 12. do 16. let vždy v neděli od 2. do 4. hodiny odpoledne.
Žáků bývalo mnoho, např. r. 1843 64 žáků, 1854 80 žáků a neustále jich přibývalo. Proto bylo r. 1857 započato se stavbou vlastní budovy na zakoupeném pozemku č. 10. Celkový náklad činil 7000 zl.
R. 1859 byl přikoupen ještě pozemek pro školní zahradu a hřiště ve výměře 205 m2.
Prvním učitelem se zde stal Josef Horčice z Chotětova.
Ve školním roce 1887 - 1888 bylo ke školní docházce zapsáno 106 žáků (42 ze Skorkova, 15 z Podbrah a 42 z Otradovic). Byl to největší počet žáků v historii školy a stal se důvodem k přistavění další části školní budovy, kde byla druhá učebna. Stalo se tak v roce 1890. Prvním správcem nyní už dvoutřídní školy byl učitel František Vtělenský.
Od dítek byl tehdy vybírán školní plat a to 2 zl. 10 kr. ročně. Chudým žákům zakupovala učebnice a školní potřeby místní školní rada. Ne však vždy. Ve školní kronice z roku 1901 čteme zápis: „Roku letošního odepřela místní školní rada opatřovati potřeby pro chudou mládež.“
Skorkovská škola byla tedy od r. 1891 dvoutřídní, v r. 1923 však byla jedna třída pro nedostatek žáků zrušena a v místnosti zrušené třídy (v přístavbě) byl umístěn obecní úřad.
Po druhé světové válce byla provedena generální oprava střechy skorkovské školy.
V letech 1956 - 1958 byla škola modernizována do nynější podoby a vybavena novým nábytkem a pomůckami. V dalších letech byla provedena rekonstrukce elektrického osvětlení a zavedena tekoucí studená i teplá voda.
V době první republiky a později na škole učili učitelé známí i v jiných místech bývalého brandýského okresu: Karel Hladík, Vít Rychnovský, Rudolf Šanovec, Josef Schollin, Josef Kulatka, František Virc, Bohumil Biskup, Václav Stróher, Stanislav Korbel, Jiří Hladil a další. Posledním ředitelem školy byl Václav Šimůnek, který na škole působil 21 let.
Bohužel, pro stále se zmenšující počet dětí byla nakonec, po více jak 200 letech, v r. 1976 škola ve Skorkově uzavřena. Děti ze Skorkova, Podbrah i Otradovic chodí do školy v Sojovicích či jezdí do Staré Boleslavi.
V následujících letech byla budova velmi málo využívána (obecní knihovna, volby) a chátrala, ač to byla ve sloučených obcích (Sojovice, Otradovice, Podbrahy, Skorkov) jediná významnější budova na pravém břehu Jizery ve vlastnictví obcí.
Teprve později byla započata generální oprava a po rozdělení obcí a zvolení nového zastupitelstva se budova školy stala sídlem kanceláře obecního úřadu, malé zasedací místnosti, sálu pro veřejné schůze s občany, která svého času sloužila i jako cvičebna a herna stolního tenisu. V budově se dále nacházela obecní knihovna a provozovna kadeřnictví, které byly v průběhu let pro malý zájem zrušeny.
Místnost v 1. patře se nyní využívá pro účely obecního úřadu – k zasedání zastupitelstva, jako volební místnost a probíhá zde např. „vítání občánků“. Dále „třída“ slouží jako zázemí dětského kroužku Skorkováček.
Sál v přízemí budovy byl v roce 2010 předělán na hospodu, která zde funguje do současnosti.
Prostory obecního úřadu byly v roce 2011 zrekonstruovány. Kanceláře úřadu se zmenšily na 2 místnosti a archiv. V největší místnosti byl vybudován obchod, který měl sloužit místním obyvatelům. V průběhu let se zde vystřídalo několik nájemců, kteří krám provozovali. Zájem o obchod bohužel nebyl příliš velký, a tak se v roce 2017 zavřel definitivně. V roce 2019 se předělává zpět na kancelář obecního úřadu.